Izaiáš 7,14
Syn panny měl mít jméno Immanuel, což znamená: Bůh s námi. To nebylo obvykle dávané jméno, nýbrž vyjadřovalo, kdo tento Syn je: Bůh a člověk v jedné Osobě! Jiná jména nám Duch Boží jmenuje v Izaiáši 9,5 při popisu „Dítěte“ nebo „Syna“, na jehož rameni spočine „knížectví“.
Mnoho míst Písma svědčí o tom, že Pán je „s“ těmi Svými, ale v Izaiáši 7,14 spočívá to zvláštní v tom, že Syn panny je zároveň Immanuel, „Bůh s námi“. Syn panny a Immanuel – lidství a božství, ponížení a vznešenost, utrpení a sláva – to vše je v tom zahrnuto! Jako nemluvně v jeslích a v náruči starého Simeona byl Immanuelem stejně tak jako na kříži, když vše a všichni byli proti Němu; také tu byl On „Bůh s námi“!
Nepřišel na tuto zem jako dospělý člověk, srovnatelně s prvním člověkem, nýbrž jako dítě, jako „narozený z ženy“ (Gal. 4,4), odkázaný na pomoc své matky a závislý na její péči – ale zároveň „zdržoval všecko slovem mocnosti své“ (Židům 1,3).
„Immanuel“ nevyrůstal jako člověk v nějakém paláci, nýbrž v domě tesaře (Matouš 13,55). Pro nás se stal „chudým“ (2. Kor. 8,9). Nevyznačovala Ho důstojnost „trůnu vysokého a vyzdviženého“ (Izaiáš 6,1), nýbrž ponížení a chudoba jako Syna Marie (Marek 6,3). „Viděli jsme jej, ale nic nebylo viděti toho, proč bychom ho žádostivi byli.“ (Izaiáš 53,2) Narodil se jako člověk, aby za nás mohl zemřít jako smírčí oběť (Židům 10,5-7). Jemu náleží naše velebení!
DHIN 13/12/2015