Zjevení 1,9-10.12-13
Dříve než vidíme vidění Krista, učíme se, že taková vidění vyžadují zvláštní okolnosti; vyžadují potřebný stav duše a svůj náležitý čas. Tak se Jan nachází v okolnostech zkoušky, a ačkoli je skutečně v království jako poddaný Krista, přece není ještě v království a ve slávě, ale v království a trpělivosti v Ježíšovi. Dále je vyhnán na pustý ostrov Patmos. Jestliže však je vyhnán na nějaké pusté místo výnosem člověka, je to proto, aby vzdálen každého jiného vlivu, mohl přijmout slovo Boží a svědectví Ježíše Krista. Jak často se v historii Božího lidu období zkoušky stala obdobími duchovního osvícení. Jak kdosi jiný poukázal, Josef musí jít do vězení, aby se stal zjevovatelem tajemství; David musí být hnán do doupat země, aby mohl zpívat své nejkrásnější písně.
Jan není na tomto osamělém místě jako poustevník, který se sám oddělil, zahořklý vůči světu, ale jako vyvrženec, kterého svět nepotřebuje. Ačkoli je vzdálen od Božího lidu, stále může o sobě užívat slova „bratr váš, i spoluúčastník v soužení“, a Pán činí osamělost na Patmu příležitostí pro Jana, aby druhým sloužil v lásce.
Kromě toho Jan nebyl jen na správném místě k přijetí Zjevení, ale byl také ve správném stavu, neboť může říci: „Byl jsem v Duchu.“ Tak je na místě vzdáleném od světa a ve správném stavu – v Duchu; a ve zvláštní době – v den Páně. Jan je zadržen, aby viděl tato obdivuhodná vidění a aby slyšel tato vážná sdělení.
H. Smith, TLIN 28/9/2010