Jakuba 1,1
Jakubův Dopis se obrací na dvanáct pokolení Izraele, to je na něm to zvláštní. Platí tedy tento Dopis potom vůbec pro nás křesťany? – Zcela určitě ano! Ale čas a zvláštní situace, ve které byl napsán, daly podnět k jeho zvláštní formě.
Na začátku bylo evangelium nejprve zvěstováno izraelskému lidu. Nato mnoho Židů uvěřilo v Pána Ježíše. Zůstávali ale ještě spojeni s židovskou bohoslužbou. Tak vznikla podobná situace, jako ji máme dnes v křesťanstvu: Praví věřící vidí, že jsou obklopeni takovými, kteří se drží jen vnějších náboženských forem, aniž by měli vnitřní vztah k Bohu.
Jakub patřil k vedoucím bratrům shromáždění v Jeruzalémě (Sk. 21,18 aj.). Ve svém Dopisu se obrací k oběma skupinám. Přitom mu nejde o to, aby rozvíjel křesťanské učení. Spíše předpokládá, že je známé. Tak mluví o víře v Pána Ježíše a o Jeho opětném příchodu, o novém narození a o církvi. Také se zmiňuje o skutečnosti, že ve věřících přebývá Duch Svatý.
Jaké naučení nám tedy dává Jakubův dopis? Ukazuje, že naše chování musí souhlasit s naším vyznáním a s naším postavením jako křesťanů, a dává nám cenná naučení pro každodenní život. Kromě toho mluví důrazně ke svědomí těch, kteří jsou vůči evangeliu lhostejní („bohatí“) nebo kteří jsou osloveni, ale nerozhodnou se („kolísaví, dvojí mysli“).
DHIN 30/11/2015