3. Mojžíšova 4,1-3
3. Mojžíšova začíná Božím povoláním Mojžíše, když s ním mluvil z šechíny – oblaku slávy, který naplnil stánek (2. M. 40,34). Než pochybení dvou Aronových synů pokazilo tento krásný obraz, kdy Bůh přebýval mezi Svým lidem, Pán mluvil k Mojžíšovi desetkrát. Sděloval mu Své myšlenky o Jemu vzácných věcech a hledal odpověď ochotných srdcí mezi Svým lidem.
V 3. M. 1 až 3 Bůh mluvil o zápalné oběti, o suché oběti (oběti pokrmů) a o pokojné oběti: o dobrovolných obětech, které vyjadřovaly odpověď podle Božích myšlenek. Potom ve 3. M. 4 Bůh mluvil podruhé, ale nyní to bylo o vyžadovaných obětech, které měly být přineseny kvůli hříchu mezi Božím lidem. Hřích znamená minout se cíle nebo způsobit nějaký přestupek, odklonit se od toho, co je před Bohem správné. Bůh vždy předpokládá, že hřích mezi Jeho lidem je učiněn v neznámosti, neúmyslně, ne ve vzpouře nebo domýšlivosti.
3. Mojžíšova 4 pojednává o hříšném stavu, který působí hříšné skutky. Tento stav je kořenem, který působí zlé skutky, zlý strom, který plodí zlé ovoce. V Epištole Římanům Pavel píše nejprve o zlém ovoci, a potom pojednává o zlém stromu, který je plodí. Tyto hříchy budou odpuštěny, když hříšník činí pokání a vyzná je a ve víře přijme Boží milostivé opatření. Hříšný stav nemůže být odpuštěn: byl odsouzen a odstraněn v Kristu, když On se stal naším Zástupcem. A. E. Bouter, TLIN 26/9/2010