Přísloví 24,30-33
Toto přísloví nám předkládá živý obraz vinice, která místo aby byla naplněna svěžími révami, byla porostlá bodláky a kopřivami. Kamenná ohrada, která vyznačovala a chránila vinici, byla zbořena a ukazovala na nedostatek péče.
Šalomoun „dostal naučení“ (verš 32) ohledně toho, jak k takovému stavu věcí došlo, a rovněž je pro naše naučení zaznamenal. Zeď nespadla najednou celá, ale spíše se z nedbalosti poškodila během nějaké doby. Vždy tu a tam se nějaký kámen zřítil dolů. Bez ochrany zdi byly révy vydány na milost a nemilost divoce rostoucím rostlinám, až nakonec začaly převládat trny a bodláky, které zachvátily celou vinici.
Šalomounova ilustrace nám připomíná podobenství o koukolu, rozesetém mezi pšenici (Mat. 13,24-30). Pán Ježíš řekl, že „když lidé usnuli“ (Mat. 13,25), nepřítel zasel koukol. Zásada zde je, že tu musí být oboje, bdělost i energie, aby bylo možné udržet to, co nám bylo svěřeno. Je-li tu nedostatek bdělosti, ať v křesťanském svědectví, nebo v našem osobním životě – „maličko zdřímeš, maličko složíš ruce“ (Přísloví 24,33) – a jsme oloupeni o vše, co je pro Boha. Kdyby se jen „muž lenivý“ probral dříve, chudoba by ho nezachvátila (verš 34), ale on byl „nemoudrý“. Nepřítel je dnes velmi aktivní v bourání „ohrady kamenné“. Proto dávejme pozor a vždy se rozhojňujme v díle Páně!
B. Reynolds, TLIN 25/9/2010