Galatským 5,1
Je velmi pokořující, že člověk je skutečně otrokem Satana; ale není nepopiratelné, že jsme služebníky těch, které posloucháme? Poslouchá člověk Boha? Jistěže ne; neboť svědectví Ducha Svatého je: „Není spravedlivého, ani jednoho. Není rozumného, není, kdo by hledal Boha.“ Koho tedy přirozený člověk poslouchá? Ne knížete tohoto světa, který je také nazván bohem tohoto věku /světa/? Zarmucující myšlenka, ale žel, až příliš pravdivá. „Neboť všecko, co jest na světě, jako žádost těla a žádost očí a pýcha života, to není z Otce, ale jest ze světa.“ (1. J. 2,16) Měnící se móda, oslepující zábavy, hovění tělu v dnešní době, to je ze světa, a proto je to v přímém spojení s podvodníkem tohoto světa.
Ale tento úhlavní nepřítel oklamává a oslepuje lidi, aby slavné evangelium nezasvítilo do jejich srdce. Ježíš však přišel, aby zkazil skutky ďábla, aby osvobodil lidi od této zlé služby, aby vykoupil Svůj lid od všech nepravostí, aby je vyplatil z moci hrobu, aby zničil smrt a toho, který má moc smrti, ďábla. Člověk upadl do poddanství Satana a byl pevně svázán jeho řetězy. Ale silnější, než je Satan, mu přišel na pomoc. Všemohoucí Spasitel vyšel k jeho záchraně od Otce, a Svou smrtí a vzkříšením vedl to, co poutalo, jako zajatce a slavil vítězství nad knížectvími a mocemi. Tak Kristus jednou obětí vykoupil Svůj lid. Protože nic menšího než Jeho krev je nemohlo vykoupit z hrozného otroctví, ve kterém byli, Ježíš za ně zaplatil tu velkou cenu. Všichni, kteří věří v Jeho jméno, jsou učiněni svobodnými. Kristus způsobil jejich svobodu od Satanova otroctví.
H. H. Snell, TLIN 20/9/2010