Matouš 9,13
Toto Boží milostivé svědectví k člověku jasně učí, že jen Bůh může učinit člověka šťastným a vysvobodit ho od věčného odsouzení tím, že se nad ním v jeho bezmocnosti a hříších slituje a zdarma mu dá plné a věčné spasení. Znát toto v duši, to znamená svobodu. Duch Boží o tom svědčí, a „kde jest ten Duch Páně, tu i svoboda“. To jediné dává důvěru a skutečnou úlevu. Plyne od Boha k hříšníkovi. „Dokazuje pak Bůh lásky své k nám; nebo když jsme ještě hříšníci byli, Kristus umřel za nás.“ (Řím. 5,8) Tak Bůh miloval hříšného člověka!
Postavení člověka před Bohem je postavení hříšníka – všichni zhřešili. Je otrokem Satana, služebníkem hříchu, porušitelem Božích zákonů, bojí se smrti. Neví nic o Boží svaté přítomnosti a chvěje se, když slyší o návratu Pána z nebe. Takoví jsme od přirozenosti my všichni. V tomto padlém stavu na nás hledělo Boží litující oko. Jeho soucitné srdce bylo pohnuto. Protože věděl, že jediný způsob, jak vykoupit člověka a uvést ho do svobody a do požehnání, je Jeho vlastní Syn, poslaný v podobnosti těla hříchu a činící smíření skrze smrt na kříži, tento nevýmluvný dar ve Svém bohatém milosrdenství nezadržel. Bůh dal Svého jednorozeného Syna, aby každý, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Tak Kristus přišel dolů na zem do utrpení a smrti na kříži, aby vyvýšil hříšného člověka k výšinám věčné slávy.
Pavel napomíná Galatské, aby pevně stáli „ve svobodě, kterou Kristus nás osvobodil“. Kristus zajistil svobodu od otroctví Satana, viny a vlády hříchu, od otroctví a zlořečení zákona, a od strachu ze smrti. Dal nám svobodu synovství a služby v Boží přítomnosti. H. H. Snell, TLIN 12/9/2010