Žalm 55,23
Boží děti nemohou nikdy přijít do situace, ve které by se nesměly obrátit k Bohu. Když nás tísní vnější okolnosti a těžkosti a my se neodvažujeme hledět vstříc budoucnosti, tu můžeme našemu dobrému a velkému Bohu a Otci se vší Jeho všemohoucností, vševědoucností, láskou a dobrotou o tom říci.
Je srdce tísněno osobní slabostí? Pak se mohu utéci k těm nevyčerpatelným zdrojům Boží pomoci, k Jeho slitování a soucitu, neboť On je „Otec milosrdenství a Bůh všelikého potěšení“ (2. Kor. 1,3).
Je to tlak obtíženého svědomí, vědomí viny, co nás zatěžuje? Máme se obrátit k „Bohu vší milosti“, který je bohatý na odpuštění.
Jaká útěcha to je, že ani naše hříchy nám nemohou uzavřít cestu k Bohu! Vždy můžeme k Němu přijít v upřímném pokání. – Bůh stačí na všechno lidské trápení, slabost a hřích. Stojí nade vším a stačí na všechno. Kdo se Ho vírou uchopí, bude pozvednut nade všechny těžkosti a zkoušky.
Šťastný je každý, kdo porozuměl, že věřící se v okamžiku může pozvednout z hluboké skleslosti ke zdrojům božského slitování! Tak to učinil David, když přišel do velkého soužení, do kterého se zapletl vlastní vinou. Našel opět cestu k Bohu, jehož pomoc již tak často zakusil. „Však posilnil se David v Hospodinu Bohu svém“ poté, co se kvůli své malé víře pokořil. Společenství s Bohem bylo obnoveno (1. Samuelova 30,6).
DHIN 18/11/2015