Ozeáš 2,14
Boží lid se vážně pokazil, a ačkoli ho Bůh zahrnoval milosrdenstvím, on přijímal dary, aniž by Ho uznával za Dárce. Beze studu dávali přednost cestám hříchu před Božími cestami! Mohli bychom očekávat, že Bůh odpoví odplatou za jejich zrádné chování – zasloužili si být provždy odvrženi! Avšak hle, je slyšet slova lásky – On říká: „Namluvím ji /přivábím ji/“ a „mluviti budu k srdci jejímu“!
Bůh stále jedná se Svým lidem tímto způsobem. Jestliže se na Něho zapomeneme v záři a lesku blahobytu, On nás vezme na poušť zkoušky, a potom, když jsme sníženi a pokořeni, On nás těší a ukazuje nám Svoji lásku. Jak pomalý je k tomu, aby nás opustil, i když my opouštíme Jeho! Použije každý prostředek, který má k dispozici, aby nás přivedl k Sobě, spíše než aby nás zanechal ovoci našeho vlastního provinilého odcizení.
Jedná Bůh s tebou skrze zármutek? Zmařil tvé zemské naděje a učinil všechno kolem tebe pouští? Mysli na to, co by se mohlo stát, kdyby ti dovolil jít hlouběji a hlouběji na tvé cestě odcizování se. Není to Jeho milosrdenství, když zatemní ten falešný a klamný lesk země? Naslouchal jsi Jeho hlasu, když se ti dobře dařilo? Jak jsi projevoval svoji vděčnost k Němu za tisíce vzácných darů, kterými tě už obdařil?
On to je, kdo nám dává všechno naše pohodlí, a tak když to vidí za potřebné, odebírá je. Naší odpovědností je poznávat ve všem, co činí, Jeho myšlenky a neproměnnou lásku k nám. My máme slyšet, „co říká Bůh ten silný, Hospodin. Jistě že mluví pokoj k lidu svému.“ (Žalm 85,9) J. R. Macduff, TLIN 11/9/2010