1. srpen

Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho; volala jsem ho, ale neozval se mi. Nalezše mne strážní, kteří chodí po městě, zbili mne, ranili mne, vzali i rouchu mou se mne strážní zdí městských.

Píseň 5,6-7

Zřekl se milý Své lásky k ní? Absolutně ne! Učil ji, že obnovení je možné jen skrze kázeň. Prožitek přítomnosti Krista může být ztracen v okamžiku, ale často to trvá celé dny, než je znovu nalezen. Když je hřích vyznán, odpuštění je okamžité, ale obnovení společenství může být jen postupné – zabere čas!

Vidíme to zde. Věrní strážní byli pověřeni kázní ve městě, a když ji našli bloudící samotnou, nezanedbali konat povinnost. Shromáždění potřebuje věrné, kteří dávají pozor jako ti, „kteří mají vydat počet“ Pánu (Židům 13,17). Použijí moc Slova, aby pomohli, i když to působí rány. Církev volá po pravých pastýřích, kteří umějí rozeznat stav duší lidí a jsou obratní v nápravě bloudících a odpadajících v srdci.

Jestliže strážní symbolizují pastýře, pak strážní zdí městských udržují svatost v Božím domě. Střeží ty, kteří jsou uvnitř, před nepřítelem vně a chrání ty vevnitř v pokoji a bezpečí. Žárlivě budou držet venku ty, kteří nemají právo vstupu – musejí odejmout její rouchu (zastření), aby poznali, zda ona je to, co vyznává!

Milostivý výsledek jejich služby se jeví v její zesílené touze po jejím milovaném. Chce, aby její milý věděl, že ona je „nemocná láskou“! Kéž bychom my nebyli uspokojeni ničím menším než trvalým zůstáváním v Kristově lásce.

E. Dennet, TLIN 9/9/2010