1. srpen

Stalo se, pravím, slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: Dříve než jsem tě zformoval v životě, znal jsem tebe, a dříve nežlis vyšel z života, posvětil jsem tě, za proroka národům dal jsem tebe. I řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, aj, neumím mluviti, nebo dítě jsem. Ale Hospodin řekl mi. Neříkej, dítě jsem, nýbrž k čemu tě koli pošli, jdi, a vše, co přikáži, mluv. Neboj se jich, neboť jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, dí Hospodin.      Jeremiáš 1,4-8

Zde, na začátku Knihy Jeremiáše, nalézáme, že slovo Páně přišlo k Jeremiášovi během posledních čtyřiceti let Judského království. V kapitolách 43 a 44 vidíme, že Bůh ho stále ještě užívá i poté, co byl přinucen jít do Egypta s některými Židy, kteří nadále neposlouchali Boha a utekli tam. Takto byl Jeremiášův život životem věrné služby Pánu, a přece zároveň i řadou smutných zkušeností s lidem, který ustavičně odmítal dbát na poselství, která jim Bůh skrze něho dával. Není divu, že je nazýván plačícím prorokem.

Ačkoli Jeremiáš byl jak kněz, tak i prorok, jeho život byl stále ohrožován jeho neposlušnými krajany. Lidsky řečeno, měl všechny důvody k tomu, aby se bál o svůj život a bezpečnost. A přece od chvíle, kdy ho Bůh jako mladého muže povolal do Své služby, ujistil ho, že bude s ním: „Bojovati budou proti tobě, ale neodolají proti tobě. Nebo já jsem s tebou, praví Hospodin, abych tě vysvobozoval.“ (Jer. 1,19) Jaké povzbuzení dává Bůh Svému mladému služebníkovi!

Žijeme blízko skončení této dispenzace (= způsob Božího jednání s člověkem) Boží milosti. Soud se rychle přibližuje. Křesťanstvo je stále více ve vzpouře proti Božímu slovu. Kéž by tu byli věrní mladí mužové a ženy, kteří chtějí vzdorovat této záplavě zla a stát věrně pro Boha!      E. P. Vedder, Jr., TLIN 7/9/2010