Žalm 132,4.5
Kvůli nevěrnosti izraelského lidu se truhla smlouvy dostala do ruky Filistinských, a potom se různými cestami vrátila do Izraele. Ale lid se ukázal málo schopným odpovídat svatosti Boží truhly. Přišla do Kariatjeharim a po mnoho let se o ni dále nestarali (1. Samuelova 7,1.2).
Potom to přišlo na srdce Davidovi, aby opět dal truhle smlouvy její náležité místo uprostřed lidu. Ale sám se musel nejprve skrze pochybení a zármutek naučit, jak svatý je Bůh, „sedící nad cherubíny“, jehož jméno se vzývá při truhle smlouvy (2. Samuelova 6,2).
Ale nakonec se přání Davidova srdce splnilo. Za velkého jásání vešla truhla do Davidova města. Uprostřed slavnostního průvodu David poskakoval ze vší síly před Hospodinem“, oblečen lněným rouchem podle způsobu kněží (2. Samuelova 6,14).
Když truhla přišla do stanu, který pro ni rozbil, přinesl oběti a žehnal lidu v Božím jménu.
David v Boží škole vnitřně uzrál a vyrostl. Nikdy nebyl šťastnější než teď. Ať po jeho vítězství nad Goliášem, nebo když ho lid v Hebronu posadil na trůn, při jeho mnohých vítězstvích a osobních úspěších – nikdy nenacházíme takové štěstí a takové plesání jako zde, kde šlo o přítomnost jeho Boha. A tak to zůstalo i později: Boží dům stál vždy uprostřed jeho plánů a myšlenek.
DHIN 4/11/2015 – dokončení 30. 7.