Jeremiáš 45,5
Tak musí mluvit Jeremiáš k Báruchovi. Ten prokázal svou věrnost Bohu tím, že přes nepřátelství mnoha Židů se přidržel Jeremiáše. Báruch také napsal Jeremiášova slova. Avšak ani u krále, ani u lidu nenalezl uznání. Toto odmítnutí Báruch hluboce pociťuje. „Jižtě mi běda, nebo přičiní Hospodin zármutku k bolesti mé. Ustávám v úpění svém, a odpočinutí nenalézám.“ (Jer. 45,3)
Také jsme klesli na mysli? Očekávali jsme velké věci? – Pro Boha nebo pro sebe? – Jestliže jsme je očekávali pro Boha, pak nebudeme zklamáni. Bůh učinil velké věci ke Své cti, a to způsobem, který bychom nikdy neočekávali: Poslal Svého milovaného Syna, který za nás zemřel. Jeho smrtí byly zachráněny nesčetné cenné duše. Bůh Jej vzkřísil z mrtvých a dal Mu místo po Své pravici.
Může se stát, že některý věřící si sám pro sebe od bezbožného světa nic nepřeje. Ale může se dostat do jiného osidla: Chce dělat velké věci pro Boha – a tímto způsobem učinit své vlastní jméno velkým!
Učedníci Pána upadli do tohoto osidla: Rozmlouvali mezi sebou „kdo by z nich byl největší“ (Lukáš 9,46). Tu Pán postavil do jejich středu dítě a opravil jejich postoj. Ale učedníci na toto naučení zapomněli. Krátce před ukřižováním Pána propukl ten sobecký svár opět. Pán jim musel říci, že tato ctižádost je obvyklá ve světě. On sám ale nepřišel, aby ukazoval Svoji velikost, nýbrž aby v jejich středu byl „ten, který slouží“ (Lukáš 22,27). A to měl být také jejich cíl.
DHIN 30/10/2015