1. Petra 5,6.7
Pokořit se – po tom dnes v naší společnosti není poptávka. Sám sebe před někým druhým ponížit nebo snížit se nehodí do doby svobody a rovnoprávnosti. Dnes se od člověka očekává jasné sebevědomí.
Nuže, náš dnešní verš nás nevyzývá, abychom se pokořovali jen tak před někým, nýbrž před Bohem. Ani to není lehká věc. A přece je to dobré a pro nás potřebné. Když uvrhneme své starosti na Boha, pokorně uznáváme, že On ve Své moci stojí nade vším a že my své problémy bez Něho nemůžeme vyřešit. Toto doznání naší slabosti je předpokladem pro to, aby Bůh mohl být bez překážek činný.
Biblické slovo neslibuje nějakou „rychlou pomoc“. Avšak když své starosti uvrhneme na Něho, nemusíme je už jako břemeno vláčet s sebou. A Bůh má úmysl nás v pravý čas povýšit. Kdy tento okamžik přijde, nevíme. I to je součást našeho pokoření se před Bohem, abychom Mu nepředepisovali žádný čas! Přenecháváme Mu „jak“ a „kdy“.
Dokonce ani není řečeno, zda ještě na zemi prožijeme, že nás vyjme z těžkého postavení, které nás tíží, nebo že nás „povýší“. Nejpozději u Něho ve slávě budeme zbaveni všech těžkostí.
„Ku příkladu snášení protivenství a dlouhočekání, bratři moji, vezměte proroky, kteří mluvívali ve jménu Páně,“ říká Jakub (kap. 5,10). Mnozí z nich nezakusili povýšení v době života, ale často intenzívně prožili, že Bůh má o ně péči.
DHIN 28/10/2015