Amos 5,24
V celém Písmu je souhlasné učení, že „poslouchati lépe jest, nežli obětovati“ (1. Sam. 15,22). Náboženské povinnosti jsou často vykonávány obřadným způsobem, zatímco jsou zároveň záležitosti praktické spravedlnosti zcela ignorovány. Náš Bůh vyžaduje od Svého lidu spravedlivé jednání.
Amos musel ve své době stavět proti sobě vysoké vyznání a nízkou praxi. Řekl národu, že Hospodin opovrhuje jejich svátky a nechce přijímat jejich oběti (Amos 5,21-22). Nazval jejich klanění „hlukem“ a nemohl slyšet jejich hudbu (verš 23). Důvod toho byl, že ačkoli povinně přinášeli oběti libé vůně Hospodinu (verš 22), klaněli se též pohanským božstvům a utiskovali chudé (Amos 2,6.7; 5,26.27). Izaiáš mluvil podobným tónem jako Amos a říkal, že Hospodin je „unaven“ jejich obětmi, a vyzýval je, aby „přestali zle činiti“ a „učili se dobře činiti“ (Iz. 1,16-17). Pán Ježíš vyslovil „běda“ nad farizeji ve Svých dnech proto, že byli velmi pečliví v malých podrobnostech klanění, ale opouštěli „to, což těžšího jest v zákoně, soud a milosrdenství a věrnost“ (Matouš 23,23).
Obraz, který Amos užil k popsání zbožného života u vyznávajícího Božího lidu, je obraz hojných vod, plynoucích a vystupujících z nás každý den v nikdy nekončícím „potoku silném“. Podrobnosti velebení jsou důležité, jak Pán Ježíš řekl: „Tyto věci měli jste činiti a oněch neopouštěti.“ (Matouš 23,23) Ale toto musí být kombinováno se skutečností, osobní svatostí a spravedlivým jednáním vůči druhým. „Synáčkové, nižádný vás nesvoď. Kdo činí spravedlnost, spravedlivý jest, jako i on jest spravedlivý.“ (1. Jana 3,7)
B. Reynolds, TLIN 21/8/2010