Jan 18,16
Petr byl ve „dvoře nejvyššího kněze“ na chybném místě. On, který byl s Pánem „hotov i do žaláře i na smrt jíti“ (Lukáš 22,33), utekl se všemi učedníky, když se Pán nechal Svými nepřáteli svázat. Později šel za Pánem „zdaleka“ (Matouš 26,58).
Dále zjišťujeme, že „ten druhý učedník“ přece byl také ve dvoře nejvyššího kněze, ale Pána nezapřel. To ukazuje Petrovo jednání jako ještě vážnější a ukazuje nám jeho neopatrnost, neboť zjevně se „ten druhý učedník“ neusadil u ohně z uhlí, i když byla studená noc. Anebo to snad byla jen jeho známost s nejvyšším knězem, která způsobila, že na tomto místě nebyl tak nápadný jako Petr? Boží slovo o tom mlčí. Víme jen, že „ten druhý učedník“ – zjevně jím byl apoštol Jan – zůstal uchráněn, a Petr nikoli.
Z toho se můžeme učit následujícímu: Může se stát, že se cítím svobodný jít na nějaké určité místo anebo udělat něco určitého, a že mi to také není ke škodě. Ale když dopomohu někomu druhému, aby udělal totéž, může se to pro něho stát osidlem. Jak pečlivě bychom proto měli myslet na to, abychom nikdy nepřiváděli jiné věřící, především mladé, do situací, na které jejich víra nemůže stačit!
DHIN 27/10/2015