15. červenec

Ó bys protrhl nebesa a sestoupil…, abys v známost uvedl jméno své nepřátelům svým a aby se před tváří tvou národové třásli!… Ó vzhlédni, prosíme, všichni my lid tvůj jsme. Města svatosti tvé obrácena jsou v poušť, Sion v poušť, i Jeruzalém v pustinu obrácen. Dům svatosti naší a okrasy naší, v kterémž tě chválívali otcové naši, ohněm zkažen, a cožkoli jsme měli nejvzácnějšího, jest popléněno. I zdaliž pro ty věci, Hospodine, se zdržíš? Mlčeti a nás tak velmi trápiti budeš?

Izaiáš 64,1-2,9-12

Toto hlasité volání zjevného zoufalství zbožného ostatku Izraele slyšíme v těchto závěrečných kapitolách Izaiáše, a také ve více Žalmech. Jejich trápení je žene k Pánu. Vzpomínají a připomínají si Jeho velkou dobrotivost, Jeho milosrdenství a množství Jeho přívětivosti ve své minulé historii. Uznávají: „Hřešili jsme…, jsme jako nečistý my všichni, a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše.“ Slyší Bůh? Jistě slyší. „Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrný jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.“ (1. J. 1,9) Šalomoun se při zasvěcování chrámu modlil a prosil Boha, aby odpustil, když Jeho izraelský lid zhřeší a navrátí se k Němu celým svým srdcem a bude činit pokání a vyznávat svůj hřích a pokorně Ho prosit. Vidíme Daniele, jak to velmi dojemným způsobem činí v 9. kapitole své knihy. Boží osobní odpověď Danielovi byla okamžitá. Obdivuhodně mu otevřel budoucí události způsobem, že to stále ještě je klíčem pro naše porozumění proroctví.

Volání Božího lidu a jeho vzdychání se vždy dotýkaly Jeho milosrdného srdce. On je vždy tentýž, a tak si můžeme být jisti, že odpoví i na naše volání i na volání budoucího ostatku.

E. P. Vedder, Jr., TLIN 17/8/2010