1. Mojžíšova 39,2-5
To zní téměř dokonale! Tu jeden všechno, co má, vkládá do rukou někoho druhého. Tomu druhému se vše daří. Boží požehnání je všem zjevné. – To může přece být jen předokoušení nebe!
Putifar koupil Josefa. Viděl, že je úspěšný a že Bůh dává prospěch všemu, co dělá. Tu vzal všechno, co měl, a svěřil to Josefovi. A Bůh požehnal jeho domu kvůli Josefovi. Cítíme úspěch a požehnání, ale také Putifarovu důvěru k jeho otrokovi. Ale blížilo se neštěstí. Putifarova žena chtěla Josefa svést. Ten však řekl „ne“ a utekl. Byl pomluven, odsouzen a uvržen do vězení.
Bůh dává i nám časy požehnání: ve škole dobré známky, dobré přátele po našem boku, zajímavé zaměstnání, radost v manželství, zdravé děti. Jsme vděční a těšíme se z Božího požehnání. Ale náhle se všechno zvrátí. Propuknou problémy a postaví náš život na hlavu. Předtím pokojná situace se obrátí v opak. Cítíme se pevně drženi jako v nějakém vězení. – Co se stalo? Odtáhl Bůh Svoji ruku zpět?
Josefův čas s Putifarem začíná takto: „Byl pak Hospodin s Jozefem.“ A končí ve vězení týmiž slovy: „Byl pak Hospodin s Jozefem.“ (verše 2 a 21) To je působivé. Při vší změně, všem zmatku a vší ztrátě pro Josefa platilo: Pán, Jeho blízkost a Jeho náklonnost zůstaly stejné. – Při každé změně v našem životě to také pro nás smí být slibem a povzbuzením!
DHIN 23/10/2015