Lukáš 9,35-36
Učedníkům bylo dovoleno vidět slávu Krista na svaté hoře, dříve než přijde chvíle Jeho zjevení. Tehdy nerozuměli dosahu tohoto výjevu. Protože jsme nebyli povoláni, abychom se na něj dívali s nimi, známe jej jen na základě jejich svědectví. Ale i my nyní vlastníme výjev slávy, neboť je řečeno: „My pak všichni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.“ (2. Kor. 3,18)
Když se Petr díval na Mojžíše a Eliáše, zapomněl na Kristovu prvotnost. Řekl: „Udělejme tři stánky.“ Když je spojil s Ním, chtěl ve skutečnosti postavit zákon a proroky na jednu úroveň s Kristem. A mnozí z nás činí nevědomky totéž. Duch obrací náš pohled ke slávě království. Tělo snižuje tuto slávu na úroveň padlého člověka. Učedníci slyší, co přítomnost Syna vyvolala z Otcových rtů – výrok, který nás vede do tajemství Jeho srdce: „Tento jest ten Syn můj milý, toho poslouchejte.“
Takové je naše přítomné požehnání. Bylo nám dovoleno sdílet Otcovo tajemství. Taková důvěrná blízkost k Němu nemůže být převýšena ani ve věčném stavu – ačkoli potom bude mnohem dokonaleji prožívána. Uvidíme tam celé zjevení Kristovy slávy; budeme viděni v této slávě, ale nyní jsme účastníci Otcových myšlenek zjevujících Syna. Když nasloucháme tomuto hlasu, stále více budeme poznávat, co Otec je pro Něho a pro nás.
H. R. Rossier, TLIN 12/8/2010