Nehemiáš 13,26
Ne o mnoha lidech říká Bible výslovně, že je Bůh miloval. Čteme to o Danielovi, o Jákobovi, o apoštolu Janovi a o sourozencích v Betanii. Abraham je třikrát nazván „přítelem Božím“. Také bohatého mládence Pán „miloval“ (Marek 10,21).
Šalomoun je už při svém narození nazván „milovaný Hospodinův“. Čteme tam: „A Hospodin miloval jej.“ (2. Sam. 12,24. 25) A v Šalomounově životě se ukazuje odpověď na tuto lásku: „Nebo miloval Šalomoun Hospodina, chodě v přikázáních Davida otce svého.“ (1. Král. 3,3)
Také my, věřící dnes, víme, že nás Bůh miluje. Dal za nás Svého Syna. A nyní Jeho srdce očekává naši vstřícnou lásku. Jakou dáme odpověď?
Šalomounův příběh není v tomto bodě u konce. V 1. Královské 11,1 čteme: „V tom král Šalomoun zamiloval ženy cizozemky mnohé.“ A pak to šlo krok za krokem s kopce dolů. Ty ženy přitáhly jeho srdce k jiným bohům. Bůh šel za ním a varoval ho, ale on „neostříhal toho, což byl přikázal Hospodin“. Tu mu Bůh musel ohlásit soud. Avšak ani teď nečteme, že by se Šalomoun obrátil.
Neměl by nás tento příběh varovat? Jak snadno opouštíme i my „svoji první lásku“! Jiné priority určují náš všední den; Jeho ale stavíme do pozadí. – Ach, kéž bychom alespoň potom přece slyšeli, když nás Bůh varuje! Když se k Němu obrátíme, budeme opět zakoušet Jeho lásku. A šťastni zpozorujeme, že také my Jej trochu opět milujeme. DHIN 21/10/2015