Jan 19,5
Zdá se to být udivující, že Pán Ježíš, věčný Boží Syn, dovolil Svým vlastním stvořením, aby s Ním nakládala s takovým záštiplným opovržením. Korunovali Ho, protože tvrdil, že je král, ale korunovali Ho trním, znamením zlořečení, a vložili na Něho purpurový plášť. Pilát, římský soudce, Ho představil lidu se slovy: „Aj, člověk.“ Mohl docela dobře říci „Ten Člověk“; On je Člověk Božích rad, hodný věčného velebení. Ale přední kněží a úředníci lidu, ti, kteří v Něm měli rozeznat majestátní Boží slávu, se zlostnou nenávistí a zuřivostí volali po Jeho ukřižování. Jak je možné, že ti, kteří byli poctěni jako vládci nad Božím lidem, byli vůči Němu vedeni takovou nenávistí, že žádali, aby byl zabit?
Ale římský zákon zakazoval Židům provádět rozsudek smrti, a Židé byli rozhodnuti učinit Piláta zodpovědným za vynesení rozsudku smrti. Prohlašovali, že podle jejich zákona má Kristus zemřít, protože se činil Božím Synem. Nenáviděli pravdu, že On je Boží Syn, a žádali Jeho ukřižování od soudce, který věděl, že jsou vedeni závistí.
Pilát kapituloval před jejich bezcitným požadavkem a vydal rozkaz, aby Boží Syn byl ukřižován! Tak byli Jeho smrtí vinni nejenom vůdcové Židů, ale i Řím. Národ, který se chlubil nestrannou spravedlností, se sám zapletl do nejhoršího zneužití spravedlnosti v historii. Nápis na kříži byl skutečně napsán v latině, řečtině a hebrejštině, a tak ukazoval, že všichni lidé jsou ve svých představitelích zahrnuti v té hrozné věci nenávisti vůči Božímu Synu – ať politický svět (latina), intelektuální svět (řečtina) nebo náboženský svět (hebrejština).
Ale Kristus vstal z mrtvých! L. M. Grant, TLIN 9/8/2010