Žalm 107,29
Bouře, to může být nemoc, nehody, ztráta milovaného člověka, výpověď v práci nebo výpověď nájemní smlouvy, nezaměstnanost, finanční těžkost, vyhoření, urážlivá slova, nepochopení, nelaskavost, spor, skleslost nebo bezmocnost, neklid, zármutek, stáří, deprese.
Utišení, to naproti tomu je pokoj, vyrovnanost, radostnost, spokojenost, vděčnost, radost, klid, víra, důvěra a síla.
Pro cestu od bouře k utišení potřebujeme Jeho, našeho Pána. Utišení bouře nemůžeme dosáhnout sami o sobě, nemůžeme se ho sami dopracovat. Tady musí zasáhnout Pán nad větrem a vlnami a změnit to. Jen Jeden může zkrotit moc bouře, může myšlenkám a starostem nasadit pouta a vést nás k „břehu žádostivému“ (Žalm 107,30). Cožpak neporučil moři: „Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.“ (Job 38,11)? A nemyslel na Noého a nejednal? „Pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody, a zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.“ (1. Mojžíšova 8,1.2) Jenom Jeho poslechl vítr a vlny: „I spokojily se a stalo se utišení.“ (Lukáš 8,24)
Přestala snad dnes Jeho síla? Stal se slabým? Nikoli, bez proměny platí: On proměňuje bouři v utišení; On zcela obrací situace; On mění; On uklidňuje. Bez proměny „činí veliké věci, avšak nemůžeme rozuměti, jak“ (Job 37,5). To platí – a to může naše skleslá, zesláblá srdce uklidnit i dnes.
DHIN 19/10/2015