2. Timoteovi 3,16
Jsou Satanovy řeči, to, co mluvili zlí lidé, a podobenství našeho Pána všechny stejně inspirované? Bezpochyby. Inspirace se vztahuje na to, co je napsáno, ne na to, co je řečeno nebo uděláno. Zlí lidé nebyli Bohem inspirováni, aby říkali zlé věci, ale psaný záznam o nich je inspirován. A trváme na slovní inspiraci. Písmo se skládá z písmen a slov, a to, co je napsáno, je inspirováno, neboli Bohem vdechnuto „slovy… kterým vyučuje Duch svatý“ (1. Kor. 2,13). Kdyby to byla inspirace myšlenek, ponechávající pisateli, aby užil svůj vlastní jazyk, jakou bychom potom měli jistotu, že vlastníme pravdu, jak byla dána Bohem? Musela to být slovní inspirace u proroků, neboť ti psali věci, kterým sami nerozuměli (1. Petra 1,10-12).
Někteří mají těžkost s tím, aby sloučili lidský prvek s inspirací, ale my zde nevidíme nejmenší nesnáz. Duch Boží je svrchovaný ve Své volbě nástrojů. Způsobil, aby se mocná Pavlova mysl odrážela v jeho spisech, tak jako Janovo vřelé srdce v jeho spisech. Duch užívá lidskou nádobu, chrání ji ve sdělování pravdy, a přece nevylučuje individualitu a charakter té osoby.
Ale dost. Jsme si tak jisti, že ve své Bibli máme Boží slovo, jako že slunce svítí na nebi. Která jiná kniha kromě Bible může vysvětlit hádanku mravního zmatení, které všude existuje? Která jiná kniha změnila tisíce opilců a zlodějů v bohabojné muže a ženy a obrátila jejich kdysi zlé domovy v místa pokoje a radosti? Je to ta jediná Kniha, která je zjevením Boha a je od Boha. Bible je mapa pro život na naší zmotané cestě. Vede nás stále kupředu, vzhůru k branám z perel, ano, dovnitř jaspisových zdí nebeského Jeruzaléma.
W. Scott, TLIN 7/8/2010