2. Timoteovi 2,3 – ČSP
Tvrdé věci, zkoušky, jsou cenné v tom, že nám zjevují nás samé a ukazují nám naši nedostatečnost a selhání. Jsou Božím postupem v díle duchovního prohlubování, které je nutné pro utváření života a charakteru. Nikdy se sami neznáme, dokud nepřijde zkouška! Potom víra a odvaha, které sálaly takovým plamenem ve chvíli nadšení, najdou svou pravou úroveň a duše je ve své nicotnosti a bezmocnosti uvržena zpět na Krista samotného, aby v Něm našla své všechno.
Jákobovy zkoušky ho přivedly ke konci se sebou. Jobovo soužení ho přivedlo k tomu, aby odhodil svou samospravedlivou důvěru v sebe. Petrův pád zlomil jeho pýchu a vlastní postačitelnost a přivedl ho k hledání své síly mimo sebe v Kristu samém. To je důvod, proč tě Pán provádí zkouškou, aby tě naprosto přesvědčil o tom, že tvé ocenění vlastní síly je zcela chybné a přehnané, a aby tě přivedl k tomu, abys mohl říci: „Živ jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus.“ (Gal. 2,20)
Když nám Bůh přináší zkoušky a dovoluje, abychom se dostali na tvrdá místa, vykonává pro nás více, než si uvědomujeme. Zkoušky nás: 1) učí poznávat Boží zdroje pomoci; 2) učí nás víře; 3) učí nás modlit se; 4) učí nás lásce; 5) učí nás trpělivosti a odvaze, utváří nás k tomu, abychom pomáhali druhým. Chceme z toho, co se nám děje, dostat vše, co pro nás Bůh má? Chceme být „více než vítězi skrze Toho, který nás zamiloval“ (Řím. 8,37 – přel.)? A chceme snášet útrapy jako dobří vojáci Ježíše Krista? Je-li tomu tak, pak od Něho jednoho dne uslyšíme: „To dobře, služebníče dobrý a věrný… Vejdi v radost pána svého.“ (Matouš 25,21.23) A. B. Simpson, 5/8/2010