Žalm 23,3
Jak často jsem potřeboval napravení! Jak rychle mi přicházejí na mysl hříšné myšlenky, anebo přes mé rty přejde nepřívětivé slovo. Anebo přijde příliš rychlá reakce těla tam, kde jsem si předsevzal, že se tomuto hnutí už nikdy nepoddám.
Jak dobré je potom vědět, že On se stará o mou duši! Petrovi Pán jednou řekl: „Ale já jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá.“ (Luk. 22,32) A jak často udělal totéž pro mne. Můžeme se spolehnout na našeho milostivého Pastýře, který nás napravuje, ale ani na chvilku se nemůžeme spolehnout na svou vlastní sílu – na to, že my Ho nezarmoutíme.
Když se jen polovičním srdcem pokoušíme poznat Boží vůli pro náš život, můžeme se lehce mýlit. Pak se chápeme iniciativy, abychom uskutečnili své plány – a končíme ve zklamání. Mysleli jsme, že to byla vůle Pána, a nyní se všechno hroutí.
Pak jsme začali hledat, kdo za to může. Když někoho najdeme, jsme spokojeni. Když ne, připisujeme vinu ďáblu. – Přesně to udělal Adam, když přestoupil Boží příkaz.
Ten velký Pastýř ovcí čeká na to, abychom Ho ze srdce následovali. Vede nás na správnou cestu – ne proto, aby nám učinil laskavost, nýbrž „pro jméno své“. Není Jeho porozumění lepší než naše? Nemůžeme Mu snad důvěřovat – Jemu, jenž Svůj lid za staré doby „pásl v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je“ (Žalm 78,72)?
DHIN 15/10/2015