Koloským 3,1-3
Pro duchovní stav člověka je světáctví zřetelnějším zkušebním kamenem než jednotlivý hřích. Hřích může v našem životě přijít náhle jako následek pokušení. Pak jsme o něm předtím nepřemýšleli a potom jsme ho nenáviděli, litovali, zavrhli a vzdali se ho. Ale když se někdo cítí doma v zábavách a snahách světa, pak se jedná o stav.
Proto činí Jan ten rozdíl: „Pakli by kdo zhřešil, přímluvce máme u Otce“; ale: „Miluje-li kdo svět, není lásky Otcovy v něm.“ (1. Jana 2,1.15)
Mnoho křesťanů je v nebezpečí, že budou hledat radost ve stejných zábavách, za kterými běhá svět. Možná že přijali Krista jen jako umírajícího Spasitele k záchraně před soudem pro jejich hříchy. Ale nepřijali Ho vědomě a celým srdcem do svého života jako živého průvodce a Pána. – On, jenž za ně z lásky zemřel, a nyní pro ně věčně žije, jehož jsme vlastnictvím, chce s nimi chodit a mít s nimi společenství. Když se křesťané ptají: „Smím dělat toto nebo ono? Co na tom je?“, pak to ukazuje, že neznají vzácnost společenství s živým Kristem. Jinak by se ptali: „Může v tom být Kristus se mnou?“
Křesťané přemohou svět jen tehdy, když jim Kristus stačí. Když necítí puzení hledat rozptýlení a zábavu v tom, co nabízí svět.
DHIN 13/10/2015