Lukáš 24,26.27
Dva zklamaní učedníci jsou na cestě z Jeruzaléma do Emaus. Mluví o tom, co se stalo teprve před krátkou dobou: Ježíš, jejich Pán, byl ukřižován. Když rozmlouvali, přichází On sám, přidružuje se k nim, ale oni Ho nepoznávají. To, jak nyní jedná s jejich zármutkem a jejich nevěrou – je dojemné a krásné! A dává se jim poznat teprve tehdy, když jim otevřel a vysvětlil Písma.
Ti dva učedníci měli jednostranný pohled: Mysleli jen na budoucí Mesiášovo království a na osvobození Izraele od jeho nepřátel: „My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti Izraele.“ (verš 21; viz též Lukáš 19,11) Přitom přehlédli, že Kristus nejprve musí trpět, než může přijít Jeho království ve slávě.
Nebezpečí jednostrannosti tu je také pro nás: Jestliže nejsou naše oči obráceny na Krista, pak zdůrazňujeme jednu určitou stránku pravdy, místo abychom „ve všech Písmech“ dbali na to, co se Jeho týká.
Tehdy jim Pán asi ze všech Písem ukázal poukazy na Svá utrpení: semeno ženy, jehož pata bude potřena; jediného Syna, který byl položen jako zápalná oběť na oltář; zachraňující krev velikonočního beránka; předobrazy v obětech; hada z mědi; muže, jehož ruce a nohy byly probity, a „muže bolesti“. Všechno to a ještě více před nimi asi s božskou silou rozvinul. Jak asi hořelo jejich srdce, když jim v Písmech vysvětloval to, „co se Jeho týkalo“! (1. M. 3,15; 22,2; 2. M. 12,13; 3. M. 1-7; 4. M. 21,9; Žalm 22,17; Izaiáš 53,3)
DHIN 12/10/2015