2. Mojžíšova 21,5-6
Od prvních stránek historie, když skrze neposlušnost člověka vešel na svět hřích a smrt, jsou Písma Starého zákona plná ilustrací, obrazů a stínů, které všechny ukazují na příchod Pána Ježíše Krista. Nikdo jiný nemohl zjevit Boží srdce, jen Jeho milovaný Syn. Jen On mohl odpovídat popisu tohoto služebníka ve 2. Mojžíšově 21. Jaká významná chvíle nastala, když Kristus přišel s těmito slovy ve Svém srdci: „Aj, jdu, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou.“ (Židům 10,7) Všecko nebe se radovalo z té sladké vůně, která vystupovala od Krista k Bohu od chvíle, kdy byl dítětem v jeslích v Betlémě, až ke kříži. On byl skutečně ten věrný Služebník. Jeden z nejkrásnějších znaků tohoto Služebníka je viděn v těch prostých slovech: „Miluji Pána svého, manželku svou a syny /děti/ své.“ Nebyla to jen prázdná slova, nikoli – Jeho jednání vydávalo jasné svědectví o tom, že Jeho láska byla pravá a „silná jako smrt… Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky zatopí“ (Píseň 8,6-7). Jak krásně to vyobrazuje Kristovu lásku, která přesahuje poznání. Když služebník prošel šesti lety služby, která předobrazovala bezhříšnou dokonalost Pána Ježíše, mohl vyjít svobodný, ale Kristus nechtěl, protože by zůstal sám. Proto musel nutně vejít do smrti, smrti na kříži, a poddat se spravedlivému Božímu soudu proti hříchu. Tam, během tří hodin tmy, se přes Něj převalilo vlnobití a všechny vlny Božího hněvu, ale Jeho láska zvítězila a ukázala se být silnější než smrt – láska k Jeho Pánovi, Jeho ženě a dětem. J. Redekop, TLIN 25/7/2010