Soudců 6,12
S Gedeonem se setkáváme v (asi ve skále vytesaném) presu. Na tomto neobvyklém místě vymlátil potají trochu pšenice, aby ji ukryl do bezpečí před Madianskými. Gedeon se totiž nespokojil se současnou situací. Věrně užíval to málo, co bylo k dispozici – a Bůh o tom věděl.
Tak je Gedeon obrazem věřícího, jemuž jsou důležité nebeské zájmy. Gedeon nedopustil jednoduše, aby Madianští uloupili ještě poslední zbytek potravy. – Kéž by dnes bylo jen více bratrů a sester, kteří jsou stejně tak málo ochotni poddat se mělkosti a duchovní chudobě! Přitom Gedeon nemyslel ani v nejmenším na to, že jednou dostane takový velký úkol. Tak nemusíme ani my hned myslet na nějakou veřejnou službu. Jde o potravu pro nás samotné a také pro naše rodiny. – Je nám to skutečně důležité?
Gedeon že má být udatný muž? Tak ho nazval anděl Hospodinův. Avšak to si neumí představit. „Ó Pane můj,“ vyrazí z něho, „pročež pak na nás přišlo všecko toto?“ Ale Bůh skutečně chce být s ním, s Gedeonem, aby skrze něho osvobodil Izrael. Ve dnech úpadku záleží přece ještě více než kdy jindy na jednotlivci!
Bůh zůstává trpělivý. Snáší otázku „Proč?“, která už dlouho trápila Gedeonovo srdce. Také my smíme svá srdce bez zábran vylévat před Bohem. A dokud otázka „Proč?“ není vyslovena ve vzpouře, rozumí nám a „nic nevyčítá“ (Jakuba 1,5). A když Gedeon říká: „Nyní opustil nás Hospodin,“ právě tu se Hospodin k němu obrací a dává mu prožít, že je stále ještě tu.
DHIN 7/10/2015