Daniel 4,14 – ČSP
Král Nabuchodonozor napsal celou kapitolu knihy Daniel. Měl na mysli, aby se všemi lidmi sdílel „znamení a divy“, které při něm učinil Bůh (Dan. 3,32). Jeho pojednání byla skutečně „osobním svědectvím“, které poslal „všechněm lidem, národům i jazykům, kteří bydlí na vší zemi“ (Dan. 3,31). Někteří toto jeho prohlášení nazvali Nabuchodonozorovým evangelizačním traktátem. Ovšem mezi tímto a jinými teologickými traktáty je ten velký rozdíl, že toto bylo povinné čtení!
Bůh velice ponížil Nabuchodonozora kvůli jeho pýše (Dan. 4,27). Musel se naučit, že „panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komu chce, dává je“ (Dan. 4,22). Podává důrazné svědectví o absolutní svrchovanosti Nejvyššího Boha, když říká: „Podle vůle své činí mezi vojskem nebeským i obyvateli země“ (Dan. 4,32). Končí tím, že vyvyšuje a ctí „Krále nebeského, jehož všichni skutkové jsou pravda, a stezky jeho soud“ (Dan. 4,34).
Ústřední lekce, které se Nabuchodonozor naučil, byla výsledkem jeho ponížení. Je užitečná i pro nás dnes. Živý Bůh vládne nad světem, a dokonce „i nejnižšího /nebo: mravně nejnižšího/ z lidí nad ním ustanovuje.“ (Dan. 4,14 - ČSP). Mnozí křesťané jsou nešťastní kvůli vládě a vůdcům, protože zastávají protikřesťanskou politiku nebo mají nízký mravní charakter. Ale neměli bychom zapomínat, že „není autority, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha“ (Řím. 13,1 – ČSP). Kéž nás Pán ochrání od politických aktivit a stranění. Naší věcí je modlit se za ty, kteří nad námi vládnou (1. Tim. 2,1-2).
B. Reynolds, TLIN 24/7/2010