Marek 6,48
V době, kdy učedníci procházeli Palestinou s Pánem Ježíšem, bezpochyby přepluli Genezaretské jezero na lodi vícekrát. Dvě z těchto plaveb jsou pro nás popsány s větší podrobností. Při plavbě, zmíněné v Marku 4, si učedníci mysleli, že v bouři zahynou. A přece Pán a Mistr byl s nimi v lodi, a proto se nemohli potopit.
V dnešním verši byli na moři sami a Pán byl na hoře, kde se modlil. Tentokrát byl vítr proti nim, takže nemohli postupovat kupředu.
Tyto přeplavby jsou obrazem našeho života jako věřících. Ještě nejsme na svém místě určení. Bouře života se často stávají tak hrozivé, že si zoufale myslíme, že musíme ztroskotat. Ale vždy, poněvadž jsme byli zachráněni, máme Pána Ježíše, svého Vykupitele s sebou v naší lodi života. On se postará, abychom nezahynuli v žádném ze Satanových útoků, ale abychom se bezpečně dostali do svého nebeského cíle.
A kdybychom si někdy měli myslet, že tu prostě už není cesta, jak jít dále, On přijde k nám po vodách, tak jako to udělal tehdy; to je, On stojí nad všemi našimi okolnostmi. To, co otřásá námi, Jeho vůbec neotřese. Pro Něho nejsou žádné neřešitelné problémy. On má cestu úniku pro každou situaci!
K tomu nezapomínejme, že On viděl Své učedníky a jejich úzkost, jak zevní, tak i vnitřní, dávno předtím, než k nim sám přišel. I nás vidí v každé chvíli. Nikdy nespouští ze zřetele nikoho z těch, kteří Mu patří. Není to velká útěcha?
TLIN 23/7/2010