4. Mojžíšova 23,10
Přání věštce Baláma, aby jednou zemřel, jako umírají věřící, se nenaplnilo. Přehlédl, že ten, kdo chce „umřít smrtí spravedlivých“, musí mít také život spravedlivých. Ale Balám byl nepřítelem Božího lidu, ačkoli mu Bůh dal výroky, v nichž Balám musel dokonce prorokovat o Mesiášovi, který vyjde jako „hvězda“ z Jákoba.
Ubohý Balám! I když mu Bůh vložil Svá slova do úst, tu přece sám Balám neměl žádný díl na požehnáních a slávách, o kterých musel mluvit. Nakonec dal nepřátelům Izraele radu, aby lid svedli k odpadnutí od Pána a k modloslužbě. Tím Balám jasně ukázal, jakého druhu je jeho smýšlení! A jak smutný byl jeho konec: Tento věštec byl zabit mečem (Zj. 2,14; 4. M. 25; 31,8.16).
Ne nadarmo varuje Nový zákon před „poblouzením Balámovým“, který miloval „mzdu nepravosti“ (Judy 11; 2. Petra 2,15). Chtěl si zasloužit stříbro a zlato moábského krále Baláka, a přece mít zároveň podíl na požehnáních Božího lidu. – Jaký hrozný klam!
Až příliš mnoho lidí se podobá tomuto Balámovi. Chtěli by žít jako světští lidé, kteří se neptají na Boží vůli, ale zemřít jako bohabojní. Daremná naděje! Konec, smrt, může být jen tehdy „dobrá“ nebo „blažená“, když člověk má Krista, Zachránce, už v životě. Nikdo by se proto neměl oddávat Balámovu klamu!
DHIN 1/10/2015