Skutky 4,36
Při svém narození dostává jméno Jozes. Když je starší, vyznačuje jeho život láska a péče o druhé. Tu ho apoštolové nazvou Barnabášem, synem útěchy. Poznali: Barnabáš myslí na druhé – ne na sebe.
Pokaždé, když čteme o Barnabášovi, je to někdo, kdo druhým dodává odvahu: Nejprve prodává svůj statek a dává peníze Pánu – povzbuzuje svým dáváním druhé (kap. 4,36.37). Později povzbuzuje Pavla svou důvěrou a svým přátelstvím: Když Pavel po svém obrácení přijde do Jeruzaléma, věřící se ho ještě bojí. Tu se ho ujímá Barnabáš a přivádí ho k apoštolům (9,26-30). Později oba společně cestují mnoho kilometrů ve službě pro svého Pána.
Barnabáš povzbuzuje i svého synovce Jana Marka. Když ten na první misijní cestě jde s Pavlem a Barnabášem, po krátké době se vzdává. Později mu chce Barnabáš dát ještě jednu šanci, avšak Pavel to odmítá. – Boží slovo nám o tom nesděluje žádný úsudek. – Barnabáš bere Marka znovu s sebou. Stará se o něho. Pro Barnabáše by bylo jednoduché říci: „Marek zklamal, co ten může ještě dělat v díle Páně?“ Ale zdá se, že jeho postoj byl tento: „Zklamal; co já pro něho ještě mohu udělat?“ (kap. 13,1-13; 15,36-41) – Pavel se opět zmiňuje o Markovi potom o několik let později ve svých Dopisech. Píše dokonce: „Marka vezmi s sebou; nebo jest mi velmi potřebný k službě.“ (Koloským 4,10; 2. Timoteovi 4,11)
Kdyby tě křesťané, kteří tě znají, chtěli označit nějakou přezdívkou, jak by tě nazvali? – „Synem potěšení“? – Je někdo, koho můžeš dnes povzbudit? DHIN 29/9/2015