V počátečních kapitolách Marka čteme vícekrát o různých skupinách u Pána Ježíše. Učí v synagoze v Kafarnaum, kde jsou posluchači udiveni Jeho autoritou. Potom vstupuje do domu Šimona a Ondřeje. Později prochází Galilejskou krajinou a káže v synagogách. Když se vrací do Kafarnaum, je dům přeplněn lidmi, takže se nikdo nemůže dostat do dveří. Pak ve výše uvedených verších jde za Ním po břehu velký zástup.
Přes zástup však Ježíš vidí jednotlivce. V synagoze v Kafarnaum uzdravuje démonem posedlého člověka. V domě učedníků uzdravuje Šimonovu tchyni. Když prochází Galilejí, přiblíží se k Němu muž s malomocenstvím, který potřebuje poznat slitování Pána. V naplněném domě vidí víru čtyř mužů, kteří přinášejí svého chromého přítele, aby byl uzdraven a aby mu bylo odpuštěno. A potom, na břehu moře, vidí Pán Léviho. Ačkoli je obklopen zástupem, vidí tohoto muže na místě, kde pracuje, a zná Léviho prázdné srdce a jeho ochotu činit pokání. Prosté zavolání: „Pojď za mnou,“ má za následek okamžitou, radostnou odpověď.
V našich každodenních úkolech jsme také často právě jedním v zástupu. Možná že tu je mnoho jiných lidí při práci anebo velký počet inteligentních studentů ve škole, nebo davy lidí a žen na ulicích města. Nikdo si nás nevšimne, tak si to možná myslíme, a snad se nikdo skutečně nestará. Ale skrze ty zástupy tě Ježíš vidí. Zná tvé srdce a volá tě, osobně, abys šel za Ním. Co by mohlo být větším důvodem k radosti? Když Pán sám řekl: „Radujte se, že jména vaše napsána jsou v nebesích.“ (Luk. 10,20)
S. J. Campbell, TLIN 19/7/2010