Jan 3,5
Když byl Adam stvořen, žil v nejpříznivějších vnějších životních okolnostech. Nebyl tu nedostatek, nepokoj, nemoc, smrt. Bůh pro něho vše obdivuhodně zařídil. Měl jen jedno přikázání, které měl zachovat: nejíst ze stromu poznání dobrého a zlého. Ale tohoto jednoho příkazu neuposlechl. Tak přišel na svět hřích a smrt a člověk byl vyhnán ze zahrady Eden.
Když přišel na tento svět Ježíš Kristus, byly vnější životní okolnosti vše jiné než rajské. Když se narodil, nebylo místo v útulku – byl položen do jeslí. Později s Ním museli Josef a Marie utéci do Egypta, protože Ho král Herodes chtěl zabít. Své dětství a mládí strávil v málo vážené Galileji. V době Své služby mezi lidem říká On sám: „Lišky doupata mají a ptactvo nebeské hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil.“ (Matouš 8,20)
K těmto vnějším těžkým okolnostem života přistupovalo odmítání Jeho poselství a Jeho Osoby. Stále znovu se Mu protivili. Jeho divy lidé připisovali dokonce moci Satana. Jeho nepřátelé se vícekrát pokoušeli Ho zabít. A nakonec Ho ukřižovali.
Avšak tyto vnější těžkosti nezadržely Pána Ježíše ani na chvíli od toho, aby činil Boží vůli. Nic nemohlo zkalit Jeho společenství s Bohem. A nikdo Ho nemohl usvědčit z nějakého hříchu. Zůstal poslušný až ke smrti na kříži. Protože byl bez hříchu, mohl zástupně zemřít za mne a za tebe, za ztracené hříšníky. – Děkujeme Mu za to každý den?
DHIN 27/9/2015