Izaiáš 2,4
Ať je pokrok našeho věku jakýkoli, ani jediný zbytek, který dává chloubu prvnímu člověku, nezůstane v den Hospodinův. Myslíte si, že božská moc nemůže překonat nebo nepřekoná každý vynález, ať už je jakkoli zázračný v očích člověka? Jestliže se lidé zeptají, jak mohou takové věci existovat, věřící se nemusí znepokojovat hledáním odpovědi. Stačí mu, že dojista ví, že Bůh sníží člověka, který se sám vyvyšuje, a v ten den vyvýší Sebe samého. Ani jediná památka nebude ponechána: Bůh udělá ze všech pilných děl člověka na zemi za posledních šest tisíc let, anebo alespoň od potopy, tabula rasa (setřenou – čistou tabuli). A ukáže, že v tom, čím se člověk nejvíce chlubil, to Bůh udělá lépe. Neboť všechno, co je na světě, žádost těla a žádost očí a pýcha života, musí pominout.
I nádhera přírody tak, jak je, musí padnout, a tím více impozantní stavby lidi, které jsou ve srovnání maličké. Neboť co jsou vysoké věže lidí a ochranné hradby ve srovnání se vznešenými kopci a vyvýšenými horami? Silné a majestátní lodě budou zkaženy a pěkné obrazy upadnou v nicotnost. Hospodin jediný bude vyvýšen v ten den.
2. a 3. kapitola Izaiáše říkají mnoho, ale v žádném případě ne všechno o rozsáhlých proměnách, které „onen den“ uvede do malých i velkých věcí. Ve skutečnosti se Pán dá do konání všeho způsobem a rozsahem, hodným Jeho vlastní slávy. Hospodinovo vyvýšení k vyloučení prvního Adama má nejširší použití – na vše, čím se člověk snažil sám se vyvýšit a získat slávu a rozkoš – ano, na všechno.
W. Kelly, TLIN 17/7/2010