Přísloví 7,1
Hříchy představují svod. Slibují člověku „zábavu“ mimo Bohem vyznačené cesty. V tom je to hříšné. Tak se mohou hříchem stát také jednání, která uvnitř Bohem stanovených hranic nejsou žádným hříchem, nýbrž mají svůj smysl a užitek.
Když k nám přistoupí hříšný svod, pak je třeba říci „ne“. To můžeme jen tak dlouho, dokud tu ještě je zábrana, která nám brání poddat se. Běda, když ta je překročena – jako u „bláznivého mládence“ v Přísloví 7,22: „Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá.“ – „Hned“ byla překročena zábrana, a už tu nebyla žádná opora.
Jak vděčni bychom měli být za takové zábrany, například za vliv výchovy podle Boha, která vyznačí pocity mladého člověka a staví takové ochranné valy. – Také všeobecné mravní pojmy jako pocit studu, počestnost a hanba mají svoji cenu jako zábrany. Dokud nějaký chybný krok v prostředí, ve kterém žijeme, je považován za hanbu a vyvolává odpovídající reakce, je to významná brzda. Avšak všechny tyto hráze jsou dnes ve světě zpochybňovány jako „donucovací“ a z velké části už byly strženy.
Konečně je společnost s věrnými věřícími pomocí i ochranou. Neboť „kdo se odděluje, hledá vlastní touhy“ (Přísl. 18,1 – ČSP). Ale takoví, kteří jsou jako Timoteus „příkladem věrných v řeči, v obcování, v lásce, v duchu, u víře, v čistotě“ (1. Tim. 4,12), šíří požehnaný vliv, kterého bychom se neměli zříkat.
DHIN 25/9/2015