Jób 6,4 – ČSP dle poznámky
Syrové vejce je křehké – proto je člověk bere do ruky opatrně. Job se ve svém extrémním postavení cítil křehký – a proto si přál jemnocit od svých přátel.
On, který všechno ztratil, hledal porozumění; on, který byl vícekrát a prudce zbit, si přál zakusit zmírnění a ochlazení; on, který byl skleslý, by tak rád slyšel povzbuzení; on, který už necítil žádnou radost, toužil po soucitu.
Potřeboval někoho, jako byl Boží Služebník, o kterém čteme: „Třtiny nalomené nedolomí a lnu /knotu/ kouřícího se neuhasí.“ (Izaiáš 42,3) – Narovnat nalomenou třtinu vyžaduje cit v prstech, trpělivost a přesvědčení. Zachránit doutnající knot tak, že opět dá plný plamen, vyžaduje opatrnost, odvahu a důvěru.
I dnes jsou tu lidé, jako byl Job: Jsou tu takoví, kteří se nacházejí „v zoufalém životním postavení“; jiní trpí svou „bázlivou povahou“. Když se s nimi setkáme, pak chtějme myslet na způsob práce Božího Služebníka, tedy na Toho, který řekl: „Učte se ode mne.“ (Mat. 11,29) Učme se od Něho a u Něho, jak se napravuje nalomená třtina nebo jak se k životu zachraňuje doutnající knot.
Když zoufalý (skleslý) člověk od svého přítele zakusí milosrdenství (dobrotivost, shovívavost), pak je tomu skleslému pomoženo a opět se může stát radostným. A přítel, který se naučil mírnosti a pokoře a vykonal ji, bude šťastný. Vykonal Boží vůli. Oba, ten (předtím) zoufalý i jeho přítel, obdrží požehnání: Jeden obdrží pomoc – druhý pomoc dá!
DHIN 23/9/2015