Marek 5,35
Dokud tu je ještě život, je tu naděje! Když přijde smrt, pak je každá naděje na uzdravení pryč. Proto spěchali poslové ke knížeti školy, aby mu přinesli tu zprávu: „Dcera tvá umřela, proč ještě zaměstnáváš Mistra?“
Vyhlídky na uzdravení zmizely, všechny snahy byly zdánlivě nadarmo. V srdci knížete školy by bývala snadno mohla vyvstat hořkost. Pán Ježíš byl přece zdržován ženou, která byla dvanáct let nemocná, a tak mu bylo zbraňováno, aby včas vyhledal tu na smrt nemocnou dcerku.
Tak tomu je často i v našem životě. Možná že jsme se dlouho modlili za spasení některého blízkého příbuzného a trvalá modlitba unavila naše srdce, protože nepoznáváme žádnou změnu. Nepřítel to bere rád za záminku, aby nám našeptával: „Proč ještě zaměstnáváš Mistra? Nech modlení. Vždyť to vše nemá žádnou cenu.“
Jak udivující a obdivuhodná tu je odpověď Pána! Když „uslyšel to, co oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř“. – Naše těžkosti jsou Jeho příležitosti. To prožil tento muž a to zakusíme i my, když svou důvěru zcela obrátíme na Něho.
Když se podíváme do sebe, hledáme nadarmo takovou víru. A možná že bychom rádi řekli s otcem v Marku 9,24: „Věřím, Pane, pomoz nedověře mé!“ Ale když upřímně žijeme před Pánem a ve společenství s Ním, On se k naší víře přizná.
DHIN 21/9/2015