Jan 4,42
U studny v Sichar v Samaří se Pán Ježíš setkal s ženou, jejíž srdce se otevřelo Jeho božskému světlu. Její život byl před Ním zjevný a On jí mohl ukázat, že jen On sám může utišit žízeň duše, která upřímně dozná svoji převrácenou cestu.
To všechno naplnilo srdce té ženy tak, že svolala lidi z města. A mnozí z nich uvěřili – nejprve „pro řeč té ženy“, která vyprávěla o Pánu Ježíši a dosvědčila: „Pověděl mi všecko, co jsem činila.“ Když ale Pán u nich pobyl dva dny „mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho“ (verše 39 a 41).
Jak významné jsou tyto dva kroky: Nejprve něco přijmeme od takových, kteří Pána Ježíše už znají, a potom přijdeme k vlastnímu poznání o Něm. To je důležitá zásada také pro nás dnes, kdy je člověk od mládí vychováván ke kritice. Nejprve musíme být ochotni přijmout naučení od lidí, pokud ti jsou důvěryhodní a založení v Božím slovu. Nemůžeme přece od začátku chtít sami vše posuzovat.
Tím důležitější ale potom je, abychom nikdy nezůstali stát u svědectví od lidí, nýbrž abychom skrze Boží slovo rostli v poznání našeho Pána Ježíše Krista. Potom i my budeme moci těm, kteří nám byli ukazateli cesty, říci: „Už nevěříme kvůli vaší řeči, nýbrž sami jsme slyšeli a víme…“
DHIN 19/9/2015