Izaiáš 51,9-12
Když Izaiáš zaznamenával své proroctví, byl bezpochyby zmaten některými z těch věcí, které stále matou mnohé z jeho čtenářů dnes. Petr nám říká, že proroci zkoumali, co Duch Kristův, který byl v nich, ukazoval ohledně Kristových utrpení a sláv po nich (1. Pet. 1,10-11). V Lukáši 24 vidíme, že následovníci Pána Ježíše nerozuměli těm věcem, dokud jim je Pán sám nevyložil a nedal jim porozumění, aby rozuměli Písmům. Jedním úkolem Ducha Svatého v přítomné době je učit nás všem věcem (Jan 15,26). Jednou z věcí, která udivovala mnohé během staletí, je v těchto kapitolách Izaiáše střídání budoucích a minulých událostí mezi Kristovými utrpeními a slávami, které stále ještě jsou budoucí a budou následovat, když Kristus ustaví Své království. Ani Církev, ani tato přítomná doba milosti nejsou zmíněny ani naznačeny ve Starém zákoně. Tyto předměty čekaly na to, až je Bůh zjeví, poté co Církev vznikla v den Letnic.
Boží pozemský lid, Židé, museli procházet stále znovu pronásledováními a mnoha utrpeními v průběhu staletí. A ještě horší velké soužení má ještě přijít. Ale jaký den to bude, když mezi nevěřící masou vypluje na povrch věrný ostatek, bude volat k Bohu o vysvobození, a zakusí Boží útěchu a vysvobození a věčnou radost! E. P. Vedder, Jr., TLIN 6/7/2010