V podobenství o dobrém Pastýři srovnává Pán Ježíš postavení svého izraelského lidu pod zákonem s ovcemi v ovčinci. On sám, Mesiáš a Pastýř Svého lidu, přišel přesně tak, jak to oznámil Starý zákon. Tímto způsobem vešel do ovčince „dveřmi“. Tam nalezl takové, kteří na Něho čekali: „své vlastní ovce“. K nim patřili například Jeho apoštolové. – A Jeho vlastní ovce následovaly Jeho hlasu.
Potom mluví Pán Ježíš v jiném smyslu o „dveřích“: On sám je těmi dveřmi k záchraně. Ke spasení nevede žádná jiná cesta. On je ten dobrý Pastýř – ne nějaký dobrý Pastýř, neboť žádný druhý není.
Jeho velkým činem je, že dává Svůj život za Své ovce. To nemohl udělat nikdo jiný. Jen On sám, Boží Syn, který se stal člověkem, mohl zemřít zástupně za druhé. Placený pastýř by utekl, aby zachránil svůj život. Avšak dobrý Pastýř dal Svůj život, sebe samého.
Jeho smrt neplatí jen věřícím z Izraele, nýbrž všem věřícím v celém světě, nezávisle na jejich národnosti. Mluví o nich jako o „jiných ovcích, které nejsou z tohoto ovčince“ (16. verš). Nyní všichni věřící tvoří společně „jedno stádo“. Toto stádo není udržováno pohromadě vnější ohradou, nýbrž dobrým Pastýřem samým. Ten je vede. Ovce slyší Jeho hlas a následují Ho. Podle toho je možné je poznat. U Něho jsou v absolutním bezpečí. Ten, kdo vešel dveřmi záchrany a patří ke stádu dobrého Pastýře, na věky nezahyne. Ani vnější okolnosti, ani vlastní selhání nás nikdy nevytrhnou z ruky dobrého Pastýře. – Jaká dokonalá jistota!
DHIN 18/9/2015