3. Mojžíšova 16,14
Krev oběti ve staré dispenzaci a také Kristova krev, kterou představovala, byly cele pro Boha. Krev byla obětovaná nade vším, aby obhájila slávu a vyhověla Božím nárokům na hříšníka. Podle toho je první pohled na cenu Kristovy krve jako na oběť smíření. Význam a pravdu tohoto můžeme zjistit z Aronova jednání s krví oběti za hřích v Den smíření. Aron, „vezma krve volka toho, pokropí prstem svým na slitovnici k východu.“ Podobně měl jednat s krví kozla oběti za hřích (3. M. 16,14-15). K tomu mělo být krví kropeno před slitovnicí, a to sedmkrát, protože to bylo pro člověka. Pro Boží oči to stačilo jednou.
Slitovnice ve stánku na poušti představovala Boží trůn – trůn Hospodinův uprostřed Izraele. Proto o Něm bylo mluveno jako o přebývajícím mezi cherubíny (Žalm 80,2). Krev, daná na slitovnici, proto vyhověla nárokům Božího trůnu na hříšníka. Odpovídala nárokům svatého Boha na provinilé hříšníky (nyní mluvíme o krvi Krista). Uspokojila Jeho spravedlivé nároky na člověka jako hříšníka a oslavila Boha v každé vlastnosti Jeho charakteru. Položila základ, na kterém Bůh mohl spravedlivě odpustit každému hříšníkovi, který se k Němu blížil a důvěřoval ceně krve, jíž bylo kropeno. To bylo smíření – smíření, které je základem, na němž Bůh nyní může jednat v milosti s celým světem, a tak skrze Své vyslance vysílat naléhavé poselství ke všem – i k tomu nejšpatnějšímu a nejprovinilejšímu – aby se s Ním smířili (2. Kor. 5,20. 21).
E. Dennet, TLIN 11/7/2010