Žalm 121,1.2
Jeden křesťan vypráví: „Před dvěma roky mi zemřela žena. Po 48 letech šťastného manželství jsem si myslel, že můj život už nikdy nebude mít nějaký smysl. Tu mi přišel na pomoc přítel. Daroval mi velký obraz s nádhernou horskou krajinou a poznamenal k tomu: ‚Když tě přepadne žal a už nebudeš moci snést osamělost, pak se podívej na tento obraz a přečti si z Bible první verše 121. Žalmu: „Pozdvihuji očí svých k horám, odkud by mi přišla pomoc. Pomoc má je od Hospodina, který učinil nebe i zemi.“‘
Jak často jsem následoval této rady! Po několika měsících bolest v mém nitru povolila a žal ležel na mém srdci méně těžce. Přítel mi předtím poukázal na Pána, jenž nám všem může pomoci. Stojí při nás, abychom v těžkostech a zkouškách mohli vydržet a vést vítězný život víry.“
Kde hledáme ve svých problémech podporu? U lidí nebo u našeho Boha? Lidé nás mohou zklamat, ale Boží pomoc neselže nikdy.
„Duše naše očekává na Hospodina, on jest spomožení naše a náš štít. V něm zajisté rozveselí se srdce naše, nebo ve jménu jeho svatém naději skládáme. Budiž milosrdenství tvé nad námi, Hospodine, jakož naději máme v tobě.“ (Žalm 33,20-22)
NZD 22/12/2015