Žalm 23,5
David, velký král v Izraeli a skladatel Žalmů, učinil četné vzácné zkušenosti s Bohem, když ještě střežil ovce svého otce. Některé z nich dal Duch Boží zapsat, aby nám tím znázornil duchovní pravdy.
David se mohl naučit ze svých zkušeností tak užitečné lekce, protože chodil se svým Pánem. Věděl, že Bůh je s ním, když se sám zdržoval na polích. Důvěřoval Bohu, a když se s ním potkal nějaký medvěd nebo lev, s Boží pomocí ho zabil, aby zachránil ovce (1. Sam. 17,34-37).
Tak David nejen poznal moc a ochranu Pána. Radoval se také z péče, kterou mu Pán prokazoval. Představme si: prostřený stůl – před tváří nepřátel. Ve společenství s Ním a v prožitku Jeho lásky se může Jeho lid sytit i v těžkých dobách.
Jaké je to požehnání, když Pán sám přichází s „chlebem a vínem“, aby nás v boji posilnil! (1. M. 14,18).
Olejem pomazaná hlava vede naše myšlenky k Duchu Svatému, kterého na nás seslal ten velký Vítěz, náš vzkříšený a oslavený Pán. Z nebe se nyní stará o Svůj lid každým duchovním požehnáním. Když se z něho těšíme ve společenství s Ním a sytíme se Jím, je naše srdce naplněno štěstím a chválou: „Kalich můj oplývá.“
Zakoušet v životě Krista jako Pastýře vede k neobyčejné radosti.
DHIN 12/9/2015