Matouš 6,6
Nechceme se více snažit o to, abychom odpovídali přání Pána Ježíše: „Modli se Otci svému, který jest v skrytě.“? On sám nám dal příklady toho a časně ráno nebo večer vyhledal klidné místo, aby se modlil (např. Marek 1,36; Lukáš 6,12). Tak se na kolenou před svým Otcem modlil za ty Své; tak byl, pronásledován nenávistí lidí, „stále na modlitbě“; tak přinesl tu vznešenou oběť: „Ne má vůle, ale tvá staň se.“ (Luk. 22,42)
V závislosti na okolnostech života to může být pro toho či jiného těžké, najít místo, kde je sám. Ale můžeme si být jisti, že Pán nám dá nějakou možnost, jestliže si ji od Něho vyprosíme.
Nadto mají tato slova Pána ještě hlubší význam. Klid, soustředění a „vnitřní“ klid jsou nezbytné, když se skutečně chceme modlit. Smíme se přirozeně modlit v každé době, na každém místě a ve všech okolnostech, a přece bez vědomí o tom, že jsme v přítomnosti Boha, který „vidí v skrytě“, to není ta pravá modlitba.
„Modlit se znamená vstupovat do svatyně – vždy“, řekl kdosi. Můžeme totiž být sami „ve své komůrce“, aniž bychom vstoupili do svatyně. Můžeme ale také vstupovat do svatyně, aniž bychom bezpodmínečně byli zcela sami. Avšak jak vzácné – a potřebné – jsou tyto chvíle, kdy v tichu našeho pokoje se můžeme modlit ke svému Otci, který „vidí v skrytě“ a chce to tak bohatě „odplatit“.
DHIN 9/9/2015