Izaiáš 49,4.6
Zde, v Izaiáši 49, začíná nový oddíl Izaiášových spisů. Babylon už není předmětem. Zaměřujeme se na Božího pravého Služebníka. Přišel ke Svým vlastním, ale Jeho vlastní Ho nepřijali, jak je nám velmi stručně řečeno v Novém zákoně, a stává se to bolestně zřejmým, když čteme Evangelia. Nevěřící lidé se dnes pokoušejí vypodobnit Krista jako kolosální ztroskotání.
Ale Bůh s nimi nesouhlasí! Jeho plány byly větší, než že by Kristus měl pouze pozvednout pokolení Izraele a obnovit zachované z Izraele. Kristus to učiní – mnoho ze zbytku kapitoly nám to předkládá milou, vroucí řečí – ale to je stále ještě budoucí událost. Rychle se blíží čas, kdy Bůh ve Své obdivuhodné přívětivosti opět začne jednat s Izraelem. Slepota z části se v přítomné době přihodila Izraeli, ale všechen Izrael bude spasen, je nám řečeno v Římanům 11,25-26.
Kdy to bude? Slepota se přihodila Izraeli, „dokud by nevešla plnost pohanů“. V Izaiáši 49 nám Bůh říká, že Svého Svatého, kterým lidé opovrhují, „dal za světlo pohanům, aby byl spasení mé až do končin země“. I když Církev byla stále ještě tajemstvím skrytým v Bohu a Starý zákon se zaměřuje na Boží vztah a jednání s pozemským lidem Izraelem, přece tam už máme mnoho pohledů na Boží zájem o národy či pohany.
E. P. Vedder, Jr., TLIN 22/6/2010