Matouš 6,6
Známe tuto výsadu z vlastní zkušenosti? Stáhneme se rádi do klidu, na místo, kde jsme sami, abychom „v skrytu“ vylili své srdce před Otcem?
Bezpochyby jsou také se společnou modlitbou spojena zvláštní zaslíbení. Shromažďovat se kolem Pána, abychom se společně modlili, je jedna z velkých radostí vykoupených zde na zemi (Mat. 18,19).
Ale ten, kdo z toho chce mít skutečně požehnání a užitek, musí nejprve znát tu jedinečnou hodnotu modlitby „v skrytu“, sám s Bohem, a každý den ji užívat sám pro sebe.
Mojžíš byl zatížen mnoha povinnostmi, starostmi a úkoly. O něm čteme, že „vcházel do stánku úmluvy, aby mluvil s Bohem“ (4. Mojžíšova 7,89). A tam, v tichu, „v skrytu“ velesvatyně „slýchal hlas mluvícího k sobě ze slitovnice…, a mluvíval k němu“. Tu rozumíme, proč čteme, že Bůh s Mojžíšem mluvíval „tváří v tvář, tak jako mluví člověk s přítelem svým“ (2. Mojžíšova 33,11).
Výsada věřícího dnes je dle své podstaty stejná. Může z každodenního hluku vstupovat do ticha a skrze Boží slovo „slýchat hlas“, který k němu mluví. A potom smí pokorně otevřít své srdce a modlit se – se smělostí dítěte vůči jeho otci, a přece se svatou úctou smrtelníka před Bohem.
DHIN 8/9/2015