Jan 1,1.2
Zatím co tři zprávy Evangelií začínají Ježíšovým narozením nebo Jeho službou mezi lidmi, představuje nám Jan ve svém Evangeliu na začátku věčnou existenci Božího Syna, jenž přišel na zem jako člověk. Jako „Slovo“ je Svou Osobou vyjádřením Božích myšlenek. Bůh se skrze Něho zjevuje lidem. – V těchto prostých, ale hluboko jdoucích větách jsou nám sděleny čtyři skutečnosti:
„Na počátku bylo Slovo.“ – V protikladu ke všemu, co bylo stvořeno, a tak mělo počátek, byl Boží Syn na počátku tady: Je věčný.
„To Slovo bylo u Boha.“ – Pojem „Slovo“ je zde jednoznačně použito na osobu: pro „jednorozeného Syna“ (verš 18). Byl a věčně trvá jako Osoba u Boha.
„To Slovo byl Bůh.“ – Boží Syn je stejně tak Bůh jako Otec a Duch Svatý.
„To bylo na počátku u Boha.“ – Boží Syn nebyl u Boha teprve od nějakého určitého bodu, nýbrž věčně trvá jako Osoba Božství, totiž jako „Syn“.
On je tedy předně věčný, za druhé je Osoba u Boha, ale za třetí je sám Bůh a za čtvrté je věčně Osobou v Božství.
Tím nám Duch Svatý dává zřetelné svědectví o nad míru jdoucí velikosti Toho, jenž se ponížil a stal se člověkem. A Jan je tím tak naplněn, že ve 14. verši musí uprostřed věty dodat. „Viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce.“
DHIN 6/9/2015