Matouš 1,23
V průběhu svého proroctví Jeremiáš položil zvláštní otázku: „Zdali jsem já Bůh jen z blízka? dí Hospodin. A nejsem Bůh i z daleka?“ (Jeremiáš 23,23) Jaká byla odpověď na tu otázku? Od chvíle, kdy Bůh vykoupil Izrael z Egypta, aby byl Jeho lidem, dal poznat Svou touhu bydlet uprostřed něho. A přece za okolností, které tehdy existovaly, se musel zahalit do ohně a oblaku a hrozného majestátu a člověk musel stát v odstupu. Tak tomu bylo, ať šlo o Mojžíše nebo Arona a jeho syny, anebo o Šalomouna, když byl dokončen chrám, a ani kněží nemohli vejít, když sláva Pána naplnila dům. Byla to blízkost v určitém smyslu, ale vzdálenost v jiném.
Otevřeme Nový zákon, a vše je změněno, neboť jsme ihned vedeni k Ježíšovi, jenž je Emmanuel, což vyloženo znamená „Bůh s námi“. Zde máme něco naprosto nového. Ten, jenž kdysi bydlel ve sžírajícím ohni Sinaje, byl nyní mezi lidmi v dokonalém lidství a snižující se milosti. Ten, jenž je světlo a jenž přebývá v nepřistupitelném světle, se nyní zjevil takovým způsobem, aby zjemnil pronikající paprsky Své slávy, aby je lidské oči mohly přijmout. Ti, kteří byli Jeho učedníky ve dnech Jeho těla, mohli říci: „Viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce.“ (Jan 1,14) Skutečně s nimi byl Bůh, a oni se nebáli.
Dnes nemáme Jeho osobní přítomnost, ale máme inspirovaný záznam o Jeho přítomnosti, a máme to, co učedníci, kteří Ho následovali na zemi, neměli – přítomnost a přebývání Ducha Božího – a proto „Bůh s námi“ může být pro nás dnes skutečností.
F. B. Hole, TLIN 18/6/2010